PŘÍBĚH ZÁPADNÍHO PODDRUHU ANTILOPY DERBYHO

Antilopa Derbyho patří společně s příbuznou antilopou losí (Taurotragus oryx, Pallas, 1766) mezi největší antilopy na světě. Samci mohou dorůst až 180 cm v kohoutku, samice kolem 150 cm, při délce těla 220-290 cm. Hmotnost samců dosahuje 450-907 kg, samic kolem 440 kg. Obě pohlaví mají spirálovitě stočené rohy, které jsou u samců mohutnější a dorůstají délky 80-123 cm.

Antilopa Derbyho (Taurotragus derbianus) má dva poddruhy, které se liší mimo jiné oblastí rozšíření a stupněm ohrožení.

Západní poddruh antilopy Derbyho byl ještě na začátku minulého století rozšířen v Senegalu, Gambii, Guinea-Bissau, Mali, Sierra Leone, Pobřeží slonoviny, Togu a Ghaně. V roce 1990 byl počet jedinců západního poddruhu antilopy Derbyho odhadován na 1000 ks, přičemž většina zvířat žila v národním parku Niokolo Koba (NPNK) v Senegalu a přilehlé oblasti Falémé. Podle posledních odhadů zbývá v současné době posledních 100-200 jedinců pouze právě v NPNK v Senegalu. Nejvíce se na úbytku antilop podepsalo pytláctví, pastva dobytka, nelegální těžba dřeva a další lidské aktivity.

Antilopa Derbyho obývá stromovou savanu, která se rozkládá na jih od Sahary od Senegalu po Ugandu. Patří mezi okusovače, což znamená, že její hlavní potravu tvoří listy a výhonky stromů a keřů, v menší míře pak plody, byliny a trávy. Jejich potravní spektrum je velmi bohaté, může být zastoupeno více než 30ti druhy rostlin. 

Zatímco početnější východní poddruh je chován v několika zoologických zahradách např. v USA a Spojených arabských emirátech, západní poddruh mimo Senegal nenajdeme. Vzhledem k vysokému stupni ohrožení byl pro západní poddruh zaveden záchranný program, na němž se senegalskou stranou spolupracuje právě spolek Derbianus Conservation. Několik jedinců odchycených v roce 2000 z volné přírody (NPNK) bylo umístěno do ochranných obor v rezervacích Bandia a Fathala, kde probíhá jejich úspěšné rozmnožování. V současné době v těchto rezervacích žije již více než sto antilop Derbyho. 

PŘÍBĚH DALŠÍCH DRUHŮ ANTILOP ZÁPADOAFRICKÉ SAVANY

Věděli jste, že existují jiné druhy antilop, které žijí v západní a středoafrické savaně a které čelí podobným hrozbám? Naším cílem je využít zkušeností získaných ze záchranného programu antilop Derbyho, aby se ostatní druhy antilop nedostaly do stejných problémů.

Začněme těmi, které stále žijí v národním parku Niokolo Koba:

• Antilopa koňská (Hippotragus equinus koba) - západní poddruh antilopy koňské. Antilopa koňská byla v minulosti široce rozšířena v západní, východní a jižní Africe. V současné době je její populační trend klesající a v některých oblastech původního výskytu je tato antilopa vyhubená. Relativně dobré počty jich stále zůstávají ve většině národních parků západní a střední Afriky.

• Buvolec západoafrický (Alcelaphus buselaphus major) - západní poddruh buvolce je dle IUCN v současné době klasifikován jako zranitelný, s klesající populační tendencí. Pravděpodobně několik desítek z nich je stále přítomno v národním parku Niokolo Koba v Senegalu. Zbývají jich v západní Africe tisíce nebo také jen stovky? 

• Lesoň pestrý (Tragelaphus scriptus) - jeden z nejběžnějších a nejrozšířenějších druhů antilop v celé Africe, lesoň, je jedním z mála druhů antilop, které můžete potkat i mimo chráněná území. Dle IUCN je klasifikován jako málo dotčený a jeho populační trend je stabilní. Odhaduje se, že po celé Africe žije 1 500 000 lesoňů. Máte pocit, že je to dostatečné? Lesoni jsou stále loveni pro maso, kolik jich připadá na každého  z 1 337 383 732 obyvatel afrického kontinentu (k 29. květnu 2020)? A mimochodem, lesoň ze západní Afriky je opravdu krásně vybarvený a pestrý!

• Voduška jelenovitá (Kobus ellipsiprymnus defassa) - huňatá srst a černé srdce na nose je první a někdy jediná věc, které si při setkání s voduškou všimnete. Klasifikovány jako blízké ohrožení s klesající populační tendencí se vodušky jelenovité vyskytují poblíž řek, močálů a napajedel. Dobře se jim daří i v evropských zoologických zahradách. Společně s antilopou koňskou je to vlastně jediný druh antilopy západoafrické savany, který se pravidelně chová.
  

• Voduška kob (Kobus kob kob) - Málo dotčený druh, ale s klesajícím trendem. Stále se vyskytuje v dobrém počtu v mnoha chráněných oblastech v západní Africe. Vodušky kob spoléhají na vodu a bažiny, od kterých se příliš nevzdalují. Mají tendenci se shlukovat, díky čemuž budí dojem, že jsou hojné, ale není tomu tak vždy. 
  

• Oribi (Ourebia oribi) - pokud uvidíte něco malého běžícího přes savanu a mající černý ocas, bude to pravděpodobně oribi. Stále jsou klasifikovány jako málo dotčené, nicméně jejich populační trend klesá. Oribi je jedna z mála malých antilop, která se odváží vstoupit do volného prostoru. Můžeme je považovat za běžné v některých částech západní Afriky, ale v jižní Africe je velké štěstí je spatřit.
  

• Bahnivec (Redunca redunca) - zatímco je tento druh také klasifikován jako málo dotčený, není tak snadné ho spatřit! Pokud budete mít štěstí, uvidíte pár, samce a samici, budou nedaleko od sebe a také nedaleko vody. Ve skutečnosti toho však o těchto skrytě žijících zvířatech mnoho nevíme.
  

• Chocholatka schovávaná (Sylvicapra grimmia) - může být považována za jeden z nejnudnějších druhů - malý, běžný, nejméně ohrožený, vyskytující se ve stromové savaně po celé Africe. Věděli jste, že jsou některé chocholatky jsou schopny ulovit gekona? Chocholatky schovávavé jsou stále zahaleny tajemstvím.
  

• Chocholatka červená (Cephalophus rufilatus) - nejmenší z našich hrdinů, jeden z druhů, které dokázaly přežít i mimo chráněná území. Chocholatky červené vědí, jak a kde se schovat - ale stejně jako mnoho dalších druhů chocholatek se musí stále vyrovnávat s lidskou potřebou masa. Neměli bychom mnohem více prozkoumat jejich styl života?
  

Zde máme druh, který již vyhynul v národním parku Niokolo Koba v roce 1920, ale stále přežívá v komplexu WAP, zejména v národním parku Pendjari v Beninu:

• Korrigum (Damaliscus lunatus korrigum) - klasifikován jako ohrožený je tento poddruh na cestě k vymizení, země po zemi, oblasti po oblasti. Tak, jako se to již stalo v Senegalu. Nyní odhadujeme, že v západní Africe jich zbývá méně než 2 000. Co můžeme udělat, abychom tomuto osudu zabránili? 
  

V západní Africe existuje řada dalších druhů velkých savců, kteří čelí podobným výzvám a jejichž počty ubývají. Sloni, hroši, lvi, levharti, psi hyenoví, gepardi, šimpanzi, žirafy. Pomozte nám zajistit, aby antilopy všech velikostí měly příležitost hrát své ekologické role a zůstat součástí tohoto jedinečného ekosystému pro budoucí generace a pro nás všechny!