Antilopa Derbyho

Taurotragus derbianus, Western Derby eland

Velikost
Antilopa Derbyho patří společně s příbuznou antilopou losí (Taurotragus oryx) mezi největší antilopy na světě. Samci mohou dorůst až 180 cm v kohoutku, samice kolem 150 cm, při délce těla 220-290 cm. Hmotnost samců dosahuje 450-907 kg, samic kolem 440 kg. Obě pohlaví mají spirálovitě stočené rohy, které jsou u samců mohutnější, dorůstají délky 80-123 cm. Ocas měří 55-78 cm (Kingdon 1982; 1997).

Popis

Školka mláďat (c) Karolína Brandlová

Antilopy Derbyho jsou rezavě až kaštanově hnědé, u samců může zbarvení přecházet do tmavošedého, intenzita zbarvení závisí na věku a podmínkách prostředí. Na bocích mají antilopy devět až sedmnáct bílých pruhů typického tvaru, který je pro každé zvíře jedinečný. Na nohách, uších a obličeji mají antilopy Derbyho výrazné černobílé znaky, přes celá záda se táhne krátká černobílá hříva a od brady k hrudníku mohutný černobílý lalok (Dorst and Dandelot 1970; Kingdon 1982; 1997, Koláčková et al. 2009 a 2010).

Ekologie

Antilopa Derbyho obývá stromovou savanu, která se rozkládá na jih od Sahary od Senegalu po Ugandu (Bro-Jørgensen 1997). Patří mezi okusovače, což znamená, že její hlavní potravu tvoří listy a výhonky stromů a keřů, v menší míře pak plody, byliny a trávy. Antilopy jsou v příjmu potravy poměrně selektivní a v jejich potravním spektru může být zastoupeno více než 30 druhů rostlin (Koláčková et al., 2009, Hejcmanová et al., 2010).

Rozšíření a stupeň ohrožení

Antilopa Derbyho má dva poddruhy, které se liší mimo jiné oblastí rozšíření a stupněm ohrožení (IUCN 1996, 2010).
Východní poddruh antilopy Derbyho (Taurotragus derbianus gigas, Heuglin, 1863) byl původně rozšířen od Nigérie, přes Kamerun, Čad, Středoafrickou Republiku a Demokratickou Republiku Kongo (Zair) až do Súdánu a Ugandy. V současné době je přibližně 14 000 jedinců rozšířeno v Kamerunu, Středoafrické Republice a Súdánu (IUCN 1996, 2010). Východní poddruh antilopy Derbyho je v současné době zařazen mezi málo ohrožené druhy (Least Concern – LC) (Antelope Specialist Group 1996, East 1998, IUCN 2010).
Západní poddruh antilopy Derbyho (Taurotragus derbianus derbianus, Gray, 1847) byl ještě na začátku minulého století rozšířen v Senegalu, Gambii, Guinea-Bissau, Mali, Sierra Leone, Pobřeží slonoviny, Togu a Ghaně. V roce 1990 byl počet jedinců západního poddruhu antilopy Derbyho odhadován na 1000 ks, přičemž většina zvířat žila v Národním parku Niokolo Koba (NPNK) v Senegalu a přilehlé oblasti Falémé (Sournia and Dupuy 1990). Podle posledních odhadů zbývá v současné době posledních 100-200 jedinců pouze právě v NPNK v Senegalu (Renaud et al., 2006). Nejvíce se na úbytku antilop podepsalo pytláctví, pastva dobytka a další lidské aktivity (Koláčková et al., 2009, Giant eland Conservation, 2010).

Taxonomie
Antilopa Derbyho má dva poddruhy, které jsou dosud rozlišovány pouze na základě morfologických odlišností. Západní poddruh Taurotragus derbianus derbianus (Gray, 1847) je charakterizován menší velikostí, tmavším zbarvením a větším počtem pruhů (cca 15). Východní poddruh Taurotragus derbianus gigas (Heuglin, 1863) je větší, pískově zbarvený a jedinci mají v průměru pouze 12 pruhů na každém boku (Dorst and Dandelot 1970; Kingdon 1982; 1997; Ruggiero 1990).

Zajímavosti
Zatímco početnější východní poddruh je chován v několika zoologických zahradách v USA a Jihoafrické Republice (ISIS, 2010), západní poddruh mimo Senegal nenajdeme. Vzhledem k vysokému stupni ohrožení byl pro západní poddruh zaveden záchranný program, na němž se kromě senegalské strany podílí pouze Česká Republika. Několik jedinců odchycených v roce 2000 z volné přírody (NPNK) bylo umístěno do ochranných obor v rezervacích Bandia a Fathala, kde probíhá jejich úspěšné rozmnožování. Tým Institutu tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Praze řídí oborový chov těchto antilop a vede jejich plemennou knihu (Koláčková et al., 2009 a 2010, Giant eland Conservation, 2010).

Literatura
ANTELOPE SPECIALIST GROUP 1996: Tragelaphus derbianus. In: IUCN 2007. 2007 IUCN Red List of Threatened Species. . Downloaded on 08 June 2008.

BRO-JORGENSEN, J., 1997: The ecology and behaviour of the Giant Eland (Tragelaphus derbianus,Gray 1847) in the wild. Master‘s thesis, University of Copenhagen, 106 pp. (Unpublished).

DORST, J., DANDELOT, P., 1970: A field guide to the larger mammals of Africa. Collins, Collins, London, 287 pp.

EAST, R., 1998: African Antilope Database 1998. IUCN/SSC Antelope Specialist Group Report, Gland, Suisse, 434 pp.
GIANT ELAND CONSERVATION, 2010: (on-line)

ISIS 2010: International Species Information System (on-line), [cit. 8.6.2008], URL: Update 21-05-2004.

IUCN 2007: 2007 IUCN Red List of Threatened Species. (on-line). Downloaded on 08 June 2008.

KINGDON, J., 1982: East African mammals, Vol. III. Part C, D (Bovids). Acad. Press London, New York, 746 pp.

KINGDON, J., 2001: The Kingdon Field Guide to African Mammals. Academic Press, London, 476 pp.

KOLÁČKOVÁ, K., HEJCMANOVÁ, P., ANTONÍNOVÁ, M., BRANDL, P., VERNER, P.H. (Eds.), 2009: African Studbook. Western giant eland, Taurotragus derbianus derbianus (Gray, 1847). Czech University of Life Science Prague, 2nd edition, 150 pp., ISBN 978-80-213-2000-0

KOLÁČKOVÁ, K., HEJCMANOVÁ, P., ANTONÍNOVÁ, M., BRANDL, P., VERNER, P.H. (Eds.), 2010: African Studbook. Western Derby eland, Taurotragus derbianus derbianus (Gray, 1847). Czech University of Life Science Prague, 3rd edition, 162 pp., ISBN 978-80-213-2102-1

RENAUD, P. C., GUEYE, M. B., HEJCMANOVÁ, P., ANTONÍNOVÁ, M., AND M. SAMB. 2006. Inventaire aérien et terrestre de la faune et relevé des pressions au Parc National du Niokolo Koba. Plan of Urgence, Report Annex A, Aug 2006. Dakar, APF, DPNS, Senegal. [In French].

RUGGIERO, R.,1990: Lord Derby‘s eland.- Swara, East African Wildlife Soc., Vol 13, N°6: 10–13.

SOURNIA, G., DUPUY, A., 1990: Senegal. In: EAST, R.: Antilopes. Global survey and regional action plans, Pt 3: West and Central Africa, IUCN Gland.